 |
| Zdroj: www.growingagreenfamily.com |
Tento příspěvek bude spíš zamyšleně maminkovský a já bych ráda k tomuto tématu věděla váš názor.
Vždy jsem byla celkem pohodářka, moc jsem neřešila, co se má a nemá, bavilo mě porušovat různá pravidla a rady lékařů a jiných chytrých hlav jsem dodržovala po svém. S narozením dcerky se však přede mnou objevila velká zodpovědnost, a to nejen za mě (přeci jenom musím dávat i víc pozor na sebe), ale především za nového člověka, na kterého mám ten největší vliv a dávám mu všechny základy do života. Projevila se moje skrytá svědomitost, která mi velí v péči o ni být důsledná a nic nepodceňovat. Pro dcerku od narození chci jen to nejlepší a všechny rady a doporučení pevně dodržuji (tedy vždy si nejprve udělám svůj vlastní obrázek o dané problematice, na rady jednoho člověka nikdy nedávám a fakta si ověřuji z více zdrojů). Můžu říct, že za necelý rok se ze mě stala nabitá bichle plná různých rad, vychytávek a znalostí počínaje tím, jak vyvolat porod, co jíst při kojení, jaké jsou správné techniky kojení, jak dítě nosit, co s ním dělat a nedělat, jaké potraviny jsou pro dítě nejvhodnější, z čeho má jíst a pít, kterou kosmetiku používat až po přehled nejmodernějších pomůcek, které mi usnadňují cestování a péči o mé nemluvně. A samozřejmě asi jako každá máma "vím všechno nejlíp".
Už od mládí jsem celkem zdravě jedla, ale vyladila jsem to až v průběhu těhotenství a po porodu kvůli kojení. Stala jsem se celkem vybíravou a nakrmit mě už není jednoduchou záležitostí. To stejné teď přešlo i na dceru. Co lepšího jí můžu dát do startu než správné stravovací návyky a dopřávat ji jen ty nejlepší potraviny bez chemických přídavků, cukrů a podobných látek? Zašlo to až tak daleko, že jí peču i domácí piškoty (ty z obchodu mi přijdou plné cukru), jezdím přes celé město do specializovaných obchůdků pro sezonní zeleninu a nakupuji maso a vejce jen od farmářů. V otázce stravy jsem opravdu velmi důsledná a děsí mě představa, že mi ji někdo zkazí čokoládami a fast foody, a jaké blivajzy bude jíst, až půjde do školky. Samozřejmě nejsem fanatický šílenec, který omdlévá, když dítě sní, to co nemá, a až na to bude mít dcerka věk, nějakou dobrotu jí sem tam dopřeji. Ale myslím si, že podstatnou většinu potravin by měla mít v co nejkvalitnější, výživné podobě.
Poslední dobou se však potýkám s pochybnostmi, jestli z toho, co dělám a čím ji krmím, vůbec bude mít přínos. Bude na tom opravdu o něco lépe než děti vyrostlé na Sunaru a pojídající sladkosti už od kojeneckého věku? Poznamená dítě, když nebylo kojené, rodiče ho předčasně posazovali nebo postavovali a nechávali mu dudlík do 3 let, prostě projde všemi věcmi, které by se podle příruček dělat neměly?
Čím více pozoruji jiné matky nebo si občas přečtu nějakou maminkovskou diskuzi (to opravdu náhodou, raději se jim vyhýbám..), tak mě napadá, co když to vše dělám zbytečně a až bude dcera dospělá, stejně nepozná jestli byla kojená nebo ne, jestli vyrostla v jeslích nebo jsem s ní trávila dny od rána do večera, zdali jsem jí dávala zdravé věci místo přeslazených pribiňáčků a čokolád? Co když je veškerá má péče zbytečná a bude na tom stejně jako její vrstevníci, kterým se tohoto "nadstandardu" nedostávalo?
Zatím silně odolávám a dopřávám dceři dle mého svědomí toho nejlepšího. Občas však vidím jiné maminky, jak svým čtyřměsíčním dětem dávají pribiňák, odmítají je kojit nebo je automaticky posazují už v půl roce, je mi smutno a v duchu si říkám: "chudáci děti". Nejraději bych za nimi ihned přišla a řekla jim, jak ničí svým dětem zdraví a jak se to má dělat dle mě správně. Avšak je mi jasné, že každá máma má svůj recept na tu nejlepší výchovu, zná svoje dítě nejlépe a já nemám právo jí do toho co mluvit. A tak držím jazyk za zuby a skousnu to. Ale stejně si říkám, co když ani nevědí, že něco dělají špatně a nikdo je na to neupozornil? Mlčet, nebo říci svůj názor a zkušenost?
Na závěr jeden nedávný zážitek, kdy jsem se opravdu silně ovládala a přivedl mě ke všem těmto úvahám. Byla jsem na obědě v Ikea a naproti mě seděla maminka s asi rok a něco starým chlapečkem. Objednané měli masové kuličky, kterými syna krmila. Pominu to, že takto starému dítěti bych takové jídlo nedala, ale především mě zarazil způsob, jakým mu jídlo podávala. Nejdříve si vzala sousto do pusy, požvýkala ho a pak ho velmi nechutně vyplivla na lžičku a synovi ho dala do pusy. Přišlo mi to odpudivé a hlavně pro zdraví jejího syna nevhodné. Copak neví, že všechny bakterie, které má v puse předává i tomu dítěti a zadělává mu na zubní kazy? Držela jsem se, abych jí něco neřekla. A podobných událostí, kdy rodiče "experimentují se svými dětmi" vídávám celkem často.
Máte podobné zkušenosti? Jak byste se zachovali vy? Necháváte si své rady pro sebe, nebo občas někomu řeknete, že byste to dělali jinak? Snažíte se dětem dávat spíše zdravější věci, nebo to neřešíte? Podělte se se mnou, moc mě zajímá váš pohled na věc ;-)
Zajímavý článek. Já zatím děti nemám, takže nemůžu říct, jak k tomu budu přistupovat já. Souhlasím se zdravou výživou pro děti, sladkosti jen minimálně a snažit se je od malička navyknout na ovoce, zeleninu atd... Problém by mohl nastat až ve škole, kdy už to neuhlídáš a když by si dítě chtělo začít kompenzovat to, že doma nic takového nedostává a ostatní děti mají každý den ke svačině sušenku nebo něco podobného, pak by se to mohlo docela zvrhnout. Takže jsem pro to, snažit se mu dát maximum pro to, aby bylo zdravé a mělo správné návyky, ale všeho s mírou.
OdpovědětVymazatJá mám pár věcí, které považuju za důležité. Je to hlavně ten pohybový vývoj (neposazovat a tak) a pak to, že se snažím být s malým, když to potřebuje, nechci takovou tu "drsnou výchovu", kdy ho "musíš nechat vyřvat. Pak jsou věci, kde to tak striktně neřeším. Třeba jídlo se snažím dávat vhodné, vařím mu doma, ať vím, co v tom je, ale jednou za čas bych z masových kuliček do kolen nešla (když už mu je přes rok, čtyřměsíčnímu bych je samozřejmě nedala).
OdpovědětVymazatA taky mám ty stavy, kdy bych chtěla radit ostatním matkám, ale zatím jsem to neudělala, říkám si, že každý má stejné možnosti si ty věci zjistit. I když se musím hodně držet, když třeba známá měla mimino v naprosto nevhodné klokance nebo když vidím, jak kamarádka drží svoje mimčo tak, že má úplně zakloněnou hlavičku.
Myslím si, že je klidně možné, že i když ty naše mimina v těchhle věcech hlídáme, tak se to neprojeví tak jednoznačně, že jiné děti na tom budou líp, i když jedly od malička pribiňáky, jiné zase hůř, i když byly vychované striktně na bio stravě. Důležité pro mě je, že mám "čisté svědomí", že jsem si zjistila, co se dalo, a pro něco se rozhodla.
ahoj Alizie, moc pěkný článek. A taky se mi na něho docela těžko reaguje. My vždycky doma říkáme, že na všechno se dá vystudovat vysoká škola, ale na život, jako např. na výchovu dětí se vystudovat nedá. Myslím si, že nejdůležitější je dělat vše dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, vždy s dobrým úmyslem. Já taky dělám spoustu věcí tak jako ty. Ale kde máš jistotu, že tak je to úplně nejlepší? Některé maminy se třeba o toto všechno snaží, ale dělají to hrozně křečovitě a zase z toho může být to dítě vystresované. Opravdu si netroufám hodnotit, co je nejlepší, to se člověk totiž nedozví nikdy. Možná někdy za mnoho let, že to samy ty děti vysloví, ale možná taky ne.
OdpovědětVymazatA i když mám taky někdy tendence, že bych šla nějakou maminu poučovat, tak se vždycky včas zarazím a uvědomím si, že na to nemá nikdo nárok někoho jiného poučovat.
To je asi tak vše, co mě napadá... :-)
Zajímavý článek.
OdpovědětVymazatSouhlasím s Kivi, nejdůležitější je dělat všechno s tím nejlepším svědomím a dobrým úmyslem. Netroufám si soudit ostatní matky, vím, že ani já nejsem dokonalá matka, ale snažím se dát dětem to, co považuju za nejlepší.
Pro mě je důležité hlavně to, jak s dětmi komunikuju. Že se snažím diskutovat, netrestat. Chci, aby ve mě měli jistotu, když potřebují, ale taky se je snažím vést k samostatnosti. Snažím se jim dát lásku a pocit bezpečí. Tak nějak jsou pro mě tyhle věci přednější než cokoliv jiného, včetně stravování a motorického vývoje. Ačkoliv i v tomhle směru se snažím dát jim do života dobré základy. Ale všeho s mírou :-)
Zdá se, že každý považuje ve výchově či vedení dětí za to ztěžejní něco jiného. A proto si opravdu netroufám posuzovat natož radit. Jak napsala Dana, ten kdo zájem má, může si všechno zjistit nebo o radu či názor požádat. Jediné co si můžu říct je, že JÁ bych to takhle nikdy nedělala, případně, že nechápu jak to někdo jiný dělat může :-)
Přeju pevné nervy a stůj si za tím, co považuješ za nejlepší! :-)
Zdravím, jídlo postupně řeším míň a míň, tedy kupříkladu moje děcko už pije vodu se šťávou a ne jen vodu, jak jsem původně chtěla. Vody se totiž tolik nenapije a v těchto parných dnech jsem raději, když něco pije než, aby nepila vůbec.
OdpovědětVymazatPochopitelně, že se snažím pořád vařit pro děcko zdravě, studuji etikety, nakupuji na farmářských trzích nebo bio výrobky. Ale na druhou stranu, děcko už mělo první hranolku od Mc Donalda (né, že bych malé kupovala burgry, ale potřebovala jsem něco rychle zhltnout a děcko si vyžádalo ochutnávku).
U kamarádek vidím, že to jak svoje prvorozené děti opatrovalz a dělaly pro ně první, poslední, aby je správně živily a rozvíjely, u druhého, natož u třetího dítěte už na to není čas a síla:)
Jinak bych řekla, všeho s mírou, ony ty děti vydrží víc než se zdá:)), ale husu s knedlíkem bych děcku v půl roce nedala - jako moje sestřenice své dceři.
K tomu nutkání říct jiné mámě, že by mohla něco dělat jinak - líp....mívám to u nošených dětí hlavou napřed nebo u špatných nosítek:), ale ještě jsem nikomu nevyžádanou radu neposkytla:)
Děkuji všem za vaše názory a obsáhlé komentáře! Jsem ráda, že vesměs máme podobný pohled na situaci, a to vychovávat děti podle svého nejlepšího svědomí a přesvědčení a nekafrat do toho cizím lidem :-) Nikdo z nás není dokonalý a každý děláme chyby. Takže držet se svých zásad a hlavně být v klidu, a příliš věci neprožívat, protože děti to z nás vycítí :-)
OdpovědětVymazatMyslím, že když člověk uvažuje tímhle způsobem, tak ještě pořád není stoprocentně přesvědčený o tom, že postupuje správně, nevěří sám sobě, svému úsudku. S tím souvisí jednak pro mě docela podivné pochyby, jestli by se dítě nemělo líp, kdyby jedlo pribiňáky nebo bylo posazované od půl roka (proč? dítěti je to podle mě obojí fuk, je naprosto srovnatelně spokojené, když jí čokoládu jako když jí dobře udělanou čočku), jednak negativní vymezování vůči ostatním rodičům. Takové honění se za tím být "nejlepší matka". Ono je to jedno, děti přežijou všechno a máloco na nich zanechá nějaké následky, respektive se nikdy nedozvíme, jestli tam byla nebo je nějaká příčinná souvislost. K zamyšlení: opravdu by nám tolik pomohlo vědět stoprocentně, že tahle matka zničila dítěti záda nešetrnou manipulací, nebo že tahleta zničila dítěti zuby přežvýkáváním jídla? Pokud by nás to fakt uspokojilo, co to svědčí o způsobu našeho myšlení?
OdpovědětVymazatMyslím, že je dobré uvědomit si, že matka krmící batole rozžvýkanými masovými kuličkami, je prostě jenom matka, která si doma zapomněla sváču a momentálně jí tohle přišlo jako nejlepší možná varianta, jak se vyhnout vyhladovění dítěte.
A taky je dobré být si vědoma toho, že většina dobrých rad v médiích je vlastně skrytá reklama. Vyhrožování málo pravděpodobnými onemocněními, abychom nechali své děti naočkovat drahými a zbytečnými vakcínami, vyhrožování "jedovatým" ovocem a zeleninou, abychom kupovali nesmyslně drahé příkrmy ve skleničkách, vyhrožování špatnou manipulací, abychom si koupili knížku nebo rovnou absolvovali kurz, atd. atd. atd. Reklama nám pod kouzelným slůvkem "to nejlepší pro vaše dítě" vnucuje takovou spoustu neskutečných sajrajtů, až je to s podivem. Takže možná je jediné rozumné řešení "nechtít to nejlepší pro naše dítě", protože tak se snadno staneme obětí reklamy a mediální masíže, ale chtít prostě to "dostačující". Ostatně - nikde si nemůžeme dostatečným způsobem ověřit, co skutečně je pro naše děti nejlepší, dneska jsou i vědecké studie snadno sponzorsky manipulovatelné, takže není nad "common sense".
Ahoj Lauro, přiznám se, trošku stále ve věcech kolem výživy a výchovy dětí tápu, tak někdy koukám, jak to dělají jiní. Jak jsem psala, snažím se však, abych přesto dceři nabídla to nejlepší a nezničila jí zažívání hned od narození a proto se sladkosti budu snažit příliš nenabízet (stejně na to má spustu času - má 11 měsíců). Proto mě někdy zamrzí, když vidím, že na to někteří rodiče kašlou a moc je ani nezajímá, jaké stravovací návyky dětem nastolí a i třeba, když je předčasně posazují nebo dávají do chodítek apod. Ale je to prostě jejich věc a vím, že mi do toho nic není, jen jsem měla potřebu se o můj postřeh podělit a třeba i vědět, jestli to některé matky mají podobně. A to jestli dítěti dám čokoládu nebo čočku zas úplně jedno myslím není (jasně, že dítěti je to fuk, když mu to chutná, tak je spokojené, ale je na nás, abychom stanovovali hranice a vybírali to vhodné, ne to co, dítě zrovna chce) a za obezitu mi v pozdějším věku jistě poděkuje, takže zas tak lhostejní bychom být neměli, ale samozřejmě to zase přespříliš neprožívat a nebazírovat jen na tom "nejzdravějším."
VymazatS tou mediální masáží máš zcela pravdu, hodně se v tomto prostředí pohybuji a vím, jakou moc mají média a jak nás lehce (formou běžných článků, které se tváří odborně) zmanipulují. Proto si informace ověřeji na více frontách a nevěřím pouze jednomu zdoji, jak jsem psala.
to je slovo do pranice, alizio .) mam takovou strasne zajimavouzkusenost. kamaradka z teho plavani rodila tyden prede mnou, takze jsme spolecne prozivaly vsechno od porodu sestinedeli atd. navzajem sme se domluvily, ze si budem na rovinu rikat, kdyz bude jedna delat neco, co ta druha nepovazuje za vhodne... no a vzhledem k tomu, ze nasi synove maji uz 14 mesicu, je strasne zajimave sledovat, jak nam to matkovani "jde". kojime jeste obe. deti basti tak nejak skoro vsechno taky. jidla mame podle casu zhruba 50/50 kupovane a varene. ja kupuju bio sklenicky, alnatury, presnidavky bez cukru, zeleniny jen ze zeleniny bez skrobu atd. kamoska to moc neresi, nejake ovoce si zavarila ze zahrady, ale jinak kupuje spis podle ceny. ja jsem striktni nekurak a bez alkoholu i kofeinu, ona si da dve tri cigarka a ted uz i kafe. ja mela tesne po porodu s malym mensi problem, s kterym je stale pod kontrolou na neurologii a absolvovali jsme rehabilitace (vojtovka atd) skrze rozestoupene brisni svaly. sedet nejak rozumne zacal az kolem 11m, samozrejme sem neposazovala, zadne choditka, hopsatka do dveri, nic. nosim v ergu... kamoska od 3m posazovala prcka, v 6m samozrejme paradne sedel (kdyz ho posadila, ze), s choditkem lital driv, nez zacal lezt, no proste vsechno jak se nema. kdyz sem ji to rikala, opacila, ze diky,a le ze to neresi. chodit nasi panove zacali vicemene ve stejnou dobu. kdyz jsem se o tom bavila s rehab sestrou, rikala mi, ze je asi jasne, ze kdyz je dite fyzicky v poradku, asi mu tyhle choditka, posazovani atd moc neuskodi, ale treba v pripade meho syna by to mohlo napachat velke skody... takze jsem rada, ze jsem se ridila vlastnim usudkem a nenechala se zviklat (samozrejme mi vsechny ty veci doporuovala, jak se maly zabavi a tak). jinak ja sama mam cokoladu rada, kakajko si taky delam, ale bobanovi to nedavam, nevidim duvod. Aby ho to nelakalo, tydle veci se snazim nejist pred nim, a kdyz nahodou mi to nevyjde, dam mu piskot nebo krupku. kamoska dava kakao do ranniho mlika, davala i kasi z flasky... s tema kulickama v ikea - nechutnaji mi, nekupuju je, takze nevim, jake je slozeni, jestli to je jen maso, nebo tam maji nejake nesmysly, takze pokud by to bylo spis maso, neresila bych, kdyz je prckovi pres rok.. navic lze jen tise doufat, ze takhle nebasti kazdy den, snad je to jine dny vyvazeno zeleninou.. btw ja davam malemu casto ochutnat z meho jidla, samozrejme tomu uzpusobim uz jeho vyber a delam to az ted posledni mesic a pul cca. s tim predzvykanim uz je to horsi... vzdyt jde ty kulicky rozmacknout vidlickou na taliri, treba.. ja jsem zas o vikendu zahlidla zhruba stejne stare decko jako mam ja jak mu amma dava kofolu, fuj. ale je to asi jako se vsim, chce to rozum do hrsti.. a ten nekdo ma, nekdo ne :)
OdpovědětVymazatkazdopadne mi nejvic cuka, kdyz mam syna v nositku a usmiva se na mne "spriznena duse" s babybjorn visitkem celem ven. ale zatim jsem nenasla odvahu nekomu do toho kecat. na druhou stranu mi do noseni syna keca kde kdo, kor ted, kdy je dost akcni a kdyz ho neco zaujme, dela psi kusy aby z nositka vyskocil ven, to jsou pak super komenty prodavacek a podobne, ze ho trapim, ze. a pak jeste novorozenci v obchodaku...
Ali, taky jsem byla taková jako ty, ale vzhledem ke zkušenostem vlastním, i v mém okolí mohu říct, že postupem času tento přístup s velkou pravděpodobností přehodnotíš:) Zatím jste stále spolu, nikam nespěcháte, holčička nechodí a hlavně se v mnoha věcech ještě podřídí. Pak ale začné růst, běhat, poznávat jiné děti a hlavně chtít: tričko, co má kámoška, sušenku, co jí kámoš a začne to:)
OdpovědětVymazatMyslím, že děti, které jsou nucené jíst jenom zdravě s minimem sladkostí nejsou šťastné děti. Sama jsem k nim patřila a skončilo to mentální anorexií. Tím samozřejmě nechci děsit, že zdravá strava vede k problémům s jídlem. Spíš nabízím i jiný pohled na věc, než všudypřítomný děs, jak našim dětem po pár sladkostech hrozí obezita. Spíš je důležité v dětech pěstovat chuť sportovat a zvyk jíst hodně zeleniny a ovoce. Zdravý základ v podobě vyvážené stravy plné vitamínu občasné sušenky nebo čokoláda neohrozí.
A co se týče tvých pochyb, myslím, že všechno dobré, co dětem dáme, se v budoucnu pozitivně projeví. Takže vydrž, nikdy na to už totiž nebude tolik času ani ideálních podmínek:)
A moc díky za skvělý příspěvek, vzbuzuje chuť reagovat, což dokazuje jeho sílu!
Naprosto souhlasím s předešlým příspěvkem. Jsem máma od tří dětí. S první dcerkou jsem se chovala podobně a snažila se až fanaticky dodržovat všechno, co jsem si myslela, že je pro holčičku dobré. Žádné sladké, vše jen bio a žádná chemie. Dnes už bych to nedělala a s dvojčaty, jež přišli letos na svět to ani dělat nebudu. Dcerka je dnes tříletá a je hodně pod vahou (má jen 11kg), i když jí vyvařuji jako královně. Dopřávám jí teď všechno, ze srachu, aby nepropadla anorexii. A jsem dokonce ráda, když ve školce sní celý ten, jak říkáš "blivajz".
OdpovědětVymazatOno taky člověk hodně přehodnotí celé tohle mámování v okamžiku, kdy přijde na svět další potomek, ne-li dva. Už není na VŠECHNO tolik času a hlavně morál. Samozřejmě ne to celé vzdát. Ale minimálně zavést pravidla typu sladké až po něčem pořádném a výživném, uzeniny jen výjimečně atd.